10 rozdílů oproti ČR

10 rozdílů, kterých jsem si všiml a vzpomněl si na ně.
Nenapsal jsem nějaký, co vás napadl? Podělte se do komentářů :)

#	rozdíl	výhoda/nevýhoda
1	lidé tu mluví anglicky	občas jim nerozumim. časem se to snad srovná :)
2	jogurty se tu jedí vzhůru nohama, tzn. alobalem je zapečetěná strana s menším průměrem a tou se jogurt vyjídá	prázdné obaly se nedají zasunout jeden do druhého
3	jiné zamykání dveří	nemusím klíčem tolik otáčet
4	otevírání oken posunem v rámu (nahoru a dolu)	průvan je vám fuk
5	v obchodech je toho na výběr strašně moc	je toho až tolik, že si někdy nemůžu vybrat :)
6	ke snídani klidně můžete mít pizzu	tělo vám asi nebude vděčné
7	spousta věcí je na jedno použití, protože je levnější je zahodit než je ošetřit, aby se daly použít znovu	jednou nebude z čeho je vyrábět
8	v obchodě mi někdy říkají "sir"	připadám si dobře
9	omeletu vám neudělají z vajec, ale ze směsi, kterou na pánev vylevají z kartónů podobným těm u nás na mléko. cukr není cukr, ale sladidlo. med není med. šlehačka není šlehačka.	je to divné, ale všechno má bezva nutriční hodnoty
10	lidé tu jsou nápomocní a ochotní	je to fajn

Cesta + první dojmy a zážitky

Moje cesta, společně s dalšími dvěma studenty z ČVUT (celkem je nás tu šest), začínala v Praze v 9:30 letem do Varšavy, odkud jsme s tříhodinovým zpožděním odletěli do New Yorku na JFK. Imigračním jsme proletěli rekordní rychlostí, vlak nám ale ujel i tak. S malým doplatkem jsme jeli pozdějším. Dohromady cesta trvala kolem 17 hodin. První zážitek byl doslova ledový: nebyl jsem schopen sprchu nastavit tak, aby tekla jiná než studená voda. (Později jsem zjistil, že je jen třeba kohoutem otočit trochu dál. Intenzita proudu vody zůstane stejná, ale bude téct teplá). Bylo mi to trochu trapně, na svou obranu ale musím říct, že když se mi něco nového dostane do ruky, většinou nemám problém přijít na to, jak to funguje.

Nespal jsem ani moc dlouho a vydal jsem se s ostatními na snídani. Kampus vypadá velmi pěkně, jsou po něm rozmístěny všechny školní budovy a uprostřed stojí Nott Memorial. Velmi příjmené je, že všude se dostanete pěsky během chvíle. Žádná 3/4 hodinová cesta metrem či busem apod. Zatím je kampus i dost prázdný, jsou tu jenom američani, kteří jsou v nějakém sportovním klubu a mezinárodní studenti (většina z Číny, pak Angličani, Francouzi, my, a spousta dalších).

Odpoledne jsme jeli školním autobusem (asi si předstvíte ten typický žlutý, ale Union má autobusy bílé, s fialovým U na boku) do Walmartu. Podařila se mi taková zajímavá věc: do Walmartu jsem přijel, ale když jsem pak chtěl odjet, autobus byl ty tam. A hůř - po ostatních studentech se slehla zem. Dopadl jsem tak, že jsem si musel zavolat taxi a nechal se zpátky dovézt za 10$. A proč to všechno? Hodiny na mobilu mi z nějakého důvodu šly o 7 minut později, takže 5 minutová rezerva, kterou jsem si dal, mi byla k ničemu. Bus odjel na čas a hotovo :)

Na zítra máme naplánovány přednášky a večeři u prezidenta.
Brzy nahodím i nějaké fotky :)

Úvod: studium v usa - co? proč? jak?

Ahoj!
jmenuju se Vojta Novák, studuju softwarové inženýrství na ČVUT a jsou to tři dny, co jsem dorazil na Union College, kde budu trávit následující školní rok. Jistě uznáte, že něco takového stojí za to zdokumentovat, a proto jsem založil tento (mimochodem můj první) blog. Obsah zřejmě bude taková všehochuť - od toho, kde jsem byl a co jsem viděl, až po školu.
První příspěvěk bude o tom, jak a proč jsem se tu vlastně ocitl.

Jak? Přiletěl jsem letadlem :-) Tomu ale předcházelo (krom spousty papírování a běhání po doktorech) přihlášení do výběrového řízení na zahraniční pobyty, které má na starosti rektorát ČVUT. Celá tato "sranda" je tedy pod taktovkou ČVUT.

Proč? Moje prvotní motivace byla zkrátka někam odjet - pryč z Česka a čím déle, tím lépe. Zažít a poznat něco nového a nejlépe se při tom pořádně procvičit v angličitně. S těmito myšlenkami jsem se vrhnul do výběru instituce, kam se budu hlásit. Po menším průzkumu vypadla jako nejlepší právě Union College - finančně nejméně zatěžující rodinný rozpočet (oproti např. Austrálii), s pobytem na rok a hlavně v anglicky mluvící zemi.

No, a teď jsem tady. Doufám, že to bude stát za to!